Den 75.

na hovno.

jo ... a dneska budu psat bez diakritiky ...
nebavi me spousta malickosti, spousta veci, ktery pro me predtim nebo snad treba i stale sou dulezity, ale ja si to prostě neuvedomuju, a pak to dopada hodne spatne. Posledni tyden se chovam nejak zvlastne .. musim to potvrdit i ja sam, proste si to priznavam, nejhorsi je ze nevim cim to je. Prijdu do skoly, sem v pohode, sem ve skole, je to v pohode, prijdu domu ... v pohode neni absolutne nic, ale NEMA BYT PROC.
Jsem unavenej, vsechno se mi zda daleko, i ten pitomej vikend, kterej defakto zacina uz zejtra mi pride ze je az za dlouhy mesice, a ty ja nepreziju, nemam sanci.

Nebavi me nic, jak je psano vise, nebavi me stavat kazdy den se stejnou motivaci a se s tejnym planem - jit do skoly, popsat par listu, byt bdely, pak jit na cigaro a domu.
celej zivot se na neco vymlouvam, ale dneska to neudelam, proste to nezvladam, sem v tom ztracenej a nikdy mi to nepude. Selhal sem v zivote a takhle to pude dal a dal.

Posledni dny se zkratka neumim bavit. Nejde mi to.