Den 73.

Pokud ti něco příjde nejhorší na světě, neslyšel si Randez Vous od Jarreho.

Dnešní den by se dal charakterizovat dvěma slovy to první je "otřesně" a to druhý je "skvělý". Při mé cestě do školy sem hodně přemýšlel (například o tom, proč gardy a slezy chodí furt v těch samých jeansech? - článek brzy na Azzy's UNCUT Blog) ale taky o podstatě zimy. Na co je zima.
Jo chápu že sou stromy živý, ale přece nepotřebujou "odpočívat" půl roku? Jo já vim, je to naprosto zbytečná otázka, je to asi jako kdybyste se zeptali "Kdo vymyslel chleba", jenže když je zima, prostě přemejšlim.
O můj bože, to mi připomíná, že po cestě do školy sem měl tu otřesnou igelitku na který svítil nápis HYPERNOVA. Nenávidim igelitky, a ba přímo šílim z igelitek z hypermarketů. Igelitky jsou to nejhorší co lidstvo mohlo vymyslet, sou absolutně nevkusný. Pokud ovšem nepočítáme igelitky z hadr-shopů. No, ale co neudělala máti? Jasně, vyhodila je a tak nám v našem šuplíku na tašky zbyla jenom obrovská mega-igelitka Charles Vögel, což je sice super, ale nebudu si pět věcí o celkové velikosti ... prostě malý cpát do megatašky Charles Vögel. Tak prostě padla volba na hypernovu. Uaa. Trapný a ponížující.
Naštěstí sem potom ve školní skříňce objevil igelitku Lee, což pro mě byla naprosto omračující zpráva.

Hmm .. pak pět přebytečnejch hodin nudy a výtečná část dne. Pauza před odpoledkama. Domluvili sme se s Andy a Jitpuš na Šáju, který sme udělali nemilý překvapení (teda pro ní ^^). Prostě sme jí domluvili rande s klukem, se kterym na rande vůbec nechtěla (ba co víc, vyjadřovala vůči tomu klukovi nejapné poznámky o jeho sexualitě - samozřejmě v jeho nepřítomnosti) jaképak pro ni bylo překvapení, když jsme vyšli ze školní budovy a tam na ní čekal ON.
Nebyla oslněna, jak jsme předpokládali ^^ Byla zdrcena :-D
No ale co šli sme na stráň a příjemně sme se bavili Šárky ublíženými ukřivděnými pohledy říkající : "Asi vás zabiju vy hovada"

Pak odpoledky. Dvě hodiny nuda. No dobrý ... střih.

No a pak sme s Luckou jeli do Sokolova. Bylo to absolutně spontální, ale jako vždy, skvělé. Zašli sme si do Falknova a pak sme měli v plánu jít na nějakej koncert dětí ze ZUŠ Sokolov, kam jsme potom také vyrazili, vystupoval tam totiž Discharge. Jelikož ale hrál až naposled, byli jsme nuceni vyslechnout pár otřesných ukázek toho, čemu se říká běsnění opilého hudebního skladatele. Hra na kytaru se ještě dala pochopit a ohodnotit jako ucházející, když však spustila jakási dáma ve středních letech s výrazem zakrslého mopsla jakousi "píseň" od Jeana Michela Jarreho (jakýsi "moderní umělec" rádoby elektronické hudby-konkrétně ten večer zazněla jeho Randez-Vous) byli jsme KONSTERNOVÁNI. Ba co víc, byli jsme ZNECHUCENI. Chcípali jsme smíchy, no zkrátka správné faux-pass ^^

jak hrál Discharge v kapele, zase sem začal přemejlšet, a v té chvíli zrovna o tom, jak sem vlastně neschopnej člověk. Nic neumim, fakt nic, snad jenom sedět u počítače a mlátit do klávesnice. Většina lidí dělá aspoň nějakej kroužek, ale já prostě nedělam nic. Nezpívam, netancuju, na nic nehraju ... přišel sem si hrozně podřadnej a ... možná i nanicovatej.
Jo já vim ... ale stejně ... víte jakej sem ...