Tak nějak .. nevim ... ?

Stojí přede mnou celá flaška Jägermeistera .. leju do sebe panáky a cejtim, jak se ve mě to teplo rozlejvá .. pokládam si stejnou otázku jakou sem si položil už tisíckrát .. má to vůbec cenu ... ?
Ted nemlvim o životě .. se "sebevraždama" sem už nadobro sekl a rozhodne to nechci vracet. Mam tim na mysli muj vztah.
Všem radim o tom jak si užít milostnýho života, jak žehlit, s kym se rozejít, s kym to dát dohromady ... jenže teď potřebuju radu já. Ale ... dočkam se jenom "To bude dobrý" nebo ... "Zejtra to bude lepší" . Jak to může zejtra bejt lepší když se zejtra vůbec nic nestane ? Žádná změna ? Vim to, prostě to tak je.

Už od začátku mi to přišla jako taková "veliká zkouška" citů, lásky, důvěry . Ale teď .. ? Všechno se to vytrácí a já to cejtim. Dneska večer se na dlouhou dobu dopředu opiju, pak už nechci chlast ani vidět, nechci slyšet smutný dojemný písničky, nechci koukat na dojemný romantický filmy, kde to nakonec dopadne tak, jak by to v životě nedopadlo prostě NIKDY!

Cejtim se .. Tak nějak ... nevim ... ?

Proste ... neřešit to opravdu neni můj styl ale teď .. ? Nezbyde mi asi nic jinýho.

Jméno v diáři je už dávno smazaný ...