Veselý apríl!

NEJSEM ZASTÁNCEM TOHOTO PURITÁNSKÉHO SVÁTKU. Ne, ne, opravdu NE.

Dnešním dnem razím tvrzení že apríl je svátek pro krtény. Především jsem zaspal. To bylo velmi příjemné probudit se ve čtvrt na deset a nic neřešit. Vždycky, když zaspim tak už je mi jedno, kdy do školy přídu, hlavně že tam pudu.
Bude sranda z máti dostat omluvenku, ale o tom až jindy.

Každopádně sem nebyl sám, kdo měl výuku posunutou o několik chvil - schytala to i L, které ujel autobus, takže jsme si pár chvil psali na yahoo. Z našeho rozhovoru vyplynulo, že by chtěla aby si z ní někdo vystřelil. Ha ha. Nevím jak dopadla ona, ale já to svým spolužákům za rámeček nedám.

Abyjste pochopili, jsem na škole velmi žádaný a pověstný plagiátor podpisů, omluvenek a bůhví všeho ještě, samozřejmě že pracuji naprosto inkognito. Jak jsem zděšeně rozrazil dveře třídy a div nespustil ódu na radost, že jsem se do školy dostal, třída mě přivítala smutným, všeříkajícím výrazem.
-"Průser?" vypadlo ze mě.
-"Kardinální," pokračoval Michal, "H. přišla na to že paděláš omluvenky a dost se to řeší."

Můj zkoprnělý výraz, který by se dal zařadit mezi urputným průjmem třetího stupně a naprosto soustředěným Zátopkem před cílem maratonu hovořil za vše.

Ještě že se najdou osoby jako Jitka, které svým smíchem prozradí vše.