čtvrtek 11. prosince 2008

Den 89

TŘI DNY ?

O můj bože nikdy mi tři dny neutíkali tak pomalu jako tenhle tejden. Bylo to fakt nehorázný a modlil sem se ať už je proboha aspoň PÁTEK! a Pátek neni ani dneska.
V Poslední době mě nenechává nic chladným. Mam potřebu rozpitvat i tu nejsebemenší kravinu do poslední tkáně, a vim moc přesně čim to je.

Já prostě nemam co dělat.
Jo už je to pěkně trapný, většina článků je tu o tom jak nic nedělam a podobný bláboly ... a tak něco dělat budu
FITKO PROSTĚ! a solárko. S Luckou sme si to rozvrhli, první fitness cvičeníčko mam už tuto neděli. A solárko od novýho roku.

Mam chuť udělat ěnco bláznivýho. Třeba jak sem skočil do vany celej oblečenej, nebo jak sme jako devítiletý váleli sudy z 600 metrovýho kopce. Něco šíleně blbýho, dětinskýho, něco co mi vůbec nepřísluší. A taky to udělam.
Sere mě to, sere mě to, sere mě TO!

1 blábolů:

Anonymní řekl(a)...

Hele, víš, co je docela magie? Že ty píšeš mě, a přitom vůbec nevíš komu. A jsem to zrovna já, a ty si na mě už asi ani nepamatuješ, a mě je ale strašně trapně z toho, co jsem udělala, ale nechci nic z toho znova. Z toho všeho, jak jsme si psali, jsem byla pak najednou tak strašně zmatená, že jsem prostě nevěděla, co mám dělat, a tak jsem to všechno chtěla zkončit, a povedlo se mi to, a přiznávám se, že pak jsem občas i zavítala na tvůj blog, ale teď už jsem na tebe úplně zapoměla, a ty mi najednou píšeš, a myslíš si, že píšeš úplně cizí holce. Teď možná pořád nevíš, kdo že jsem... ale to nevadí. Nechci aby sis vzpomínal, protože já jsem pak začala zase žít v tý normální realitě, což jsem před tím až tolik nedělala, a už to nechci měnit, prostě ne, a nechci si s tebou psát, ale jen... nevím, proč ti to píšu. Snad aby si věděl... A promiň, já jsem tenkrát jenom nevěděla, jak jinak to změnit, a už jsem to nechtěla řešit... Anne