Jedna nula, jogurte

To je prostě důkaz.

Je to důkaz toho, že když já sám se rozhodnu mít jeden šťastnej, trochu lepší den v mym životě než normálně, tak to prostě nevyjde. Mam nervy. Fakt sem trotálně vytočenej a nasranej. Nevim jestli mam brečet, řvát a vyrvávat dvěře z pantů nebo prostě a jednoduše skočit z vokna, což by se nesetkalo s velkým účinkem, možná právě proto že bydlíme v přízemí.

Jo, otec přijede odpoledne, fajn. Jdu k babce, že teda kde sou. Přijedou až v osum. Dobře. Jak idiot čekam do devíti u babky že teda furt nejedou.

Jdu domů. Jsem totálně na prášky, za sebou mam nejmíň 4 cíga z nervů, klepu se .. a je mi víceméně všechno jedno. Sere na mě on, budu na něj srát taky.
Ve vaně sem asi půl hodiny. Brečim. Brečim pro toho kripla, kterej prostě neni schopnej zavolat svýmu synovi kde je.

Vylezu z vany. 1 Zmeškaný hovor. Volam zpátky, otec to zvedá ... dávam mu to pěkne sežrat. Ten jeho medovej hlásek je mi úplně uprdele. Určitě pochopil že něco podělal. Zase.
Jo ale .. je tady .. je přece fajn že se jemu i celý rodince nic nestalo a že sou všichni v pohodě, dojeli sice o hodinu a půl pozdějš, ale .. nevadí.Přece sou zdraví a jenom idiot jako já by se pro ně trápil.

A cíga ? Zas sem do toho spadl, je mi to jasný jak facka ... po tří měsíční pauze dávam plicím zase zabrat. Je mi to u prdele ... Můj život. Moje zdraví a hlavně ... moje volba.